One for the history! Slovinský král cyklistiky a jednoznačně
jeden z nejlepší cyklistů historie dokonal to, co se dodnes podařilo jen dvěma mužům. Po fantastických triumfech na
Giro d'Italia a Tour de France dokázal Tadej Pogačar
ve stylu jemu vlastním vyhrát i
mistrovství světa. Taková sezóna se povedla jen
Eddymu Merckxovi a Stephenu Rocheovi. Na druhém místě v dnešním závodě dojel fantasticky Australan
Ben O'Connor a ve špurtu o bronzovou medaili jasně zvítězil
Mathieu van der Poel.
Jako o den dříve, start započal minutou ticha drženou pro v pátek tragicky zahynulou Muriel Furrer. I tentokrát stál švýcarský výběr před celým balíkem. Na rozdíl od včerejška však dnes bylo sice chladno, ale nepršelo. To elitním mužům zásadně vylepšilo podmínky. Z počátku po konci neutralizace vyjelo pár úniků, ty však neskončily nijak zajímavě a byly pochytány. Mezitím ale kvůli pádu musel odstoupit Francouz Julien Alaphilippe.
Po příjezdu na curyšské okruhy se ze sedla zvedl Pablo Castrillo a zavelel k útoku. Ten sice nevyšel, ale vyprovokoval únik, který byl pro vývoj závodu klíčový. Jay Vine (Austrálie), Laurens De Plus (Belgie), Stevie Williams (GB), Kevin Vermaerke (USA), Magnus Cort Nielsen (Dánsko), Matteo Cattaneo (Itálie), Johannes Staune-Mittet (Norsko), Florian Lipowitz (Německo), Pavel Sivakov (Francie) a Jan Tratnik (Slovinsko) si udělali solidní náskok. Ten naskočil na něco přes tři minuty. Takto to pokračovalo celá 4 kola.
Když se na počítadlech objevilo, že do cíle zbývá něco málo přes 100 km, zvedl se ze sedla v hlavním kopci hlavní favorit - Tadej Pogačar. Ihned si udělal solidní náskok, na který zareagoval pouze Ital Alberto Baglioli. Ten však nevydržel slovinské tempo dlouho a spadl zpět do balíku. Tou dobou ale už Pogačar rozjížděl únik, který vydržel až do cíle. Aby se dotáhl k vedoucí skupině, počkal na něho jeho krajan Jan Tratnik a pomohl mu na špici. V následujícím kole ve stejném kopci zaútočil z tohoto úniku znovu. Tentokrát se dokázal na půl udržet už jen Pavel Sivakov. V příslibu, že mu jeho francouzský kolega z týmu UAE Team Emirates pomůže prostřídat, na něho čekal. To se vyplnilo, ačkoliv většinu času byl na špici Pogačar, jelikož Sivakov přepálil své síly a měl co dělat, aby se s Tadejem vůbec držel.
V tu chvíli už v hlavním pelotonu nastala absolutní panika. Nikdo totiž nečekal, že Slovinec odjede takto brzy. Při jeho útocích navíc odpadla většina belgického i nizozemského týmu a pro Remca Evenepoela a Mathieu van der Poela neměl moc kdo pracovat. Za Remcem stál Maxim van Gils a za Mathieuem Bauke Mollema. Remco ostatně neměl svůj den. Na útoky ostatních nedokázal reagovat a střídání s ním úplně nefungovalo. Zato Mathieu svůj den rozhodně měl. Aktivně útočil a burcoval ostatní k akci. Té se chopili Ben Healy (Irsko), Toms Skujinš (Lotyšsko) a Oscar Onley (Velká Británie). Náskok Pogačara a Sivakova se díky tomu držel na 40 vteřinách. Ostatní, včetně Van der Poela a Evenepoela, zaostali ještě o dalších 20 vteřin. Tou dobou už si Pogačar uvědomoval, že si potřebuje vytvořit ještě pohodlnější náskok, přestal v kopci čekat na Sivakova a odjel 51 km před cílem sám na špici. Udělal tak nejdelší vítězný sólový únik na mistrovství světa za poslední půlstoletí.
Van der Poel se snažil a dokázal chytit unaveného Onleya. Skujinš a Healy však spolupracovali výborně a drželi si náskok. Když do cíle zbývalo 35 km a Pogačar měl náskok minutu a dvě vteřiny, vypadalo to, že je rozhodnuto. To ale rozhodně nebylo. V posledním kole měl totiž Slovinec velké problémy a vypadalo to, že mu velmi dochází. Náskok se ztenčil na půl minuty a Tadej se s nejistotou koukal za sebe, jestli se náhodou někdo už neblíží. V nejdelším sjezdu však ze sebe vydal co mohl, odpočal si a navýšil náskok zpět na 50 vteřin.
Za ním si Evenepoel, který chytil druhý dech, nastupoval s Van der Poelem a ostatními. Díky tomu se sjednotili v jednu skupinu a pokoušeli se ještě dotáhnout. Tou dobou už ale bylo o vítězi rozhodnuto a nikdo na tom nic nezměnil. Jako první slovinský cyklista v historii vyhrál silnční mistrovství světa a v příštím roce bude oblékat duhový dres. Na druhém místě dorazil Ben O'Connor, který sice nebyl tolik vidět, ale ke konci z pronásledující skupinky odjel. Pro třetí místo si došpurtoval obhájce Mathieu van der Poel, který předvedl výborný výkon i přes to, že mu trať neseděla.
Čech Mathias Vacek byl celou dobu vidět. Tvořil závod ve druhé pronásledující skupině a ačkoliv mu v posledním kole na začátku úvodního kopce došlo a propadnul se, dokončil celkově na fantastickém 20. místě. Je tedy jasné, že se do příštích let můžeme hodně těšit!
Přepisovatel historie se k závodu vyjádřil takto: „Nemohu uvěřit tomu, co se právě stalo! Po takové sezóně jsem na sebe kvůli dnešku vyvíjel velký tlak, a ano, měl jsem tlak od sebe i od svého týmu. Přijeli jsme si sem pro vítězství. Závod se vyvíjel docela rychle. Vpředu byl nebezpečný únik a ano, možná jsem udělal hloupý útok, ale naštěstí tam se mnou byl Jan Tratnik a já to prostě nevzdal až do finále. Je to neuvěřitelný den a já prostě nemůžu uvěřit tomu, co se stalo! Měli jsme v plánu udržet závod pod kontrolou, ale závod se rozjel poměrně brzy a já opravdu nevím, co jsem si myslel. Prostě jsem jel s drajvem a naštěstí jsem to zvládl, ale bylo to strašně těžké. Po mnoha letech bojů na Tour de France a dalších závodech jsem nikdy neměl mistrovství světa jako jasný cíl. Ale letos šlo všechno hladce a po perfektní sezoně to byl můj opravdu velký cíl a ten se splnil. Musím poděkovat celému týmu, protože bez nich by to nebylo možné. Jsem na náš národní tým strašně hrdý!"
K závodu se vyjádřil s úsměvem i bronzový medailista: „Viděl jsem to, když odjížděl. Vlastně jsem si myslel, že zahazuje své šance na titul mistra světa, ale ukázalo se, že to tak není." Pokračoval okamžikem, kdy se začal náskok zužovat: "Najednou se objevila cedule s nápisem 35 sekund. Vypadalo to, že se k němu trochu přibližujeme, ale pak se zase stáhl. Myslím, že to byl jeden z nejtěžších závodů, které jsem kdy zažil.“
Další favorit, který něco k průběhu něco řekl byl Remco Evenepoel: „Upřímně řečeno jsem nečekal, že to přijde tak brzy. Myslel jsem si, že to byl pokus o sebevraždu. Když jsme se na sebe s Mathieu van der Poelem podívali, mysleli jsme si, že je to totálně mimo. Ale Tadej měl před sebou velmi silného jezdce (Jana Tratnika, pozn. red.). Je opravdu výjimečné, že se dokázal udržet vepředu, protože jsme si vzadu opravdu nesedli. K tomu není moc co dodat. Je to výjimečné. Je to jednoznačně nejlepší jezdec roku a jediný, kdo si zaslouží nosit duhový dres. Je výjimečné a zcela ojedinělé, že zaútočil 100 kilometrů před cílem a že jsme se mu moc nepřiblížili. Ale víc jsem opravdu udělat nemohl. Od čtvrtého nebo pátého kola se jelo pořád na doraz a každé kolo se umíralo. Bylo to opravdu vyčerpávající mistrovství světa. Van der Poel a Toms Skujinš jsou v takových rovinatých finiších rychlejší než já. Těžko je tedy mohu porazit. Medaile by byla pěkná, ale to by mou kariéru příliš nezměnilo. Přijel jsem si sem pro duhový dres, ale nevyšlo to. Tadej byl prostě vynikající.“
Měl by sympatický král cyklistiky vozit v příštím roce k bílému duhovému dresu černé nebo bílé kalhoty? 🤔
Zdroj fotografií: UCI