Třetí disciplína s titulem mistra světa! Mathieu van der Poel zakončil svou sezónu na vrcholu!

Na rozdíl od Paris-Tours, zde měli jezdci prakticky bezchybné počasí. Ani zima moc nebyla. Trasa měřila 182 km. Po klidném úvodu se na 40. km oddělila skupina 30 jezdců, z nichž 15 bylo v belgických barvách. Těch bylo na startu ostatně neskutečných 65. Po dalších 10 km se odtrhlo ještě 7 jezdců, kteří tak tvořili čelo závodu. Bylo skoro jasné, že z této skupinky vzejde vítěz. Čítala totiž jména Matej Mohorič, Mathieu van der Poel, Jasper Stuyven, Tiesj Benoot, Gianni Vermeersch, Kevin Panhuyzen a Florian Vermeersch.

Van der Poel po vzoru Tadeje Pogačara zaútočil 120 km před cílem a vytvořil si náskok asi 20 vteřin. Poté byl však skupinou pronásledovatelů dostihnut. Mezitím se k této skupině přidali další jezdci a celkem jich tak bylo již 16. Při 60 km zbývajících do cíle zaútočil hvězdný Nizozemec znovu a připojil se k němu Connor Swift. Tento útok ale stejně jako ten následující od Jaspera Stuyevena nevyšel.

Útok, který už vyšel, byl inicializován Florianem Vermercheem, za kterého se Van der Poel pověsil. Během 10 km si sice získali asi jen 20 vteřin, nicméně tato mezera dále narůstala, jelikož se v pronásledovatelské skupince přestalo spolupracovat. Když do cíle zbývalo 25 km, náskok Nizozemce a Belgičana měl již hodnotu 1 minuty. Florian Vermeersch ale jasně oproti Van der Poelovi ztrácel a ten si 3,5 km před cílem v kopci pohodlně nastoupil a odjel. Najel celkově ještě minutu a tři vteřiny. Skupina pronásledovatelů ztratila 3 minuty a 47 vteřin. Ve sprintu o bronzovou medaili zvítězil Quinten Hermans. Obhájce titulu Matej Mohorič dorazil až na 7. místě.

K vývoji závodu se čerstvý nositel duhového dresu na štěrkoletech vyjádřil takto: „Byl to pro mě velký cíl. Je velmi  příjemné přidat do sbírky další duhu i v jiné disciplíně, takže z toho mám velkou radost. Chtěl jsem závod co nejvíc ztížit, protože jsem věděl, že na místním okruhu s velkou skupinou by to pro mě mohlo být těžké, takže jsem se snažil všechny dostat na limit. A když jel Florian Vermeersch a jeli jsme ve dvou, tak se nám dobře spolupracovalo. Byl to opravdu těžký závod, ale užil jsem si ho. Člověk nikdy neví. Musím říct, že mě také bolely nohy. Takže ve sprintu nikdy nevíte, obzvlášť na gravel kole. Zkusil jsem tedy ještě naposledy zaútočit na nejtěžší části trati a ocitl jsem se sám. Je vždycky příjemné takhle slavit.“

Ženy o den dříve měly počasí obdobné. První kilometry se rovněž nic nedělo. Až na 40. km se vyloupla skupinka s 11 jezdkyněmi, které vyprovokovala svým útokem domácí Lotte Kopecky. Tato skupina rovněž čítala nemalá jména -  Puck Pieterse , Marianne Vos, Lucinda Brand, Lorena Wiebes, Letizia Borghesi, Soraya Paladin, Marie Schreiber, Christine Majerus, Lotte Kopecky, Romy Kasper a Emma Norsgaard. Bohužel o 10 km později byla dostihnuta.

Takto se dojelo až na 50. km před cíl z celkových 134. Zde se opět zvedla Lotte Kopecky. Tentokrát s sebou vzala už jen Marianne Vos, Lorenu Wiebes a Sorayu Paladin. I když se vzadu pokoušelo zvýšit tempo a vedoucí grupu dohonit, nepovedlo se to. Částečně i díky tomu, že zde sváděli vynikající souboj Marianne Vos a Lotte Kopecky. Mezitím však Lorena Wiebes odpadla. Tento souboj skončil sprintem, kde za delší konec provazu tahala právě Nizozemka Vos. Lotte Kopecky dokončila druhá a Lorena Wiebes si své třetí místo nakonec uhlídala.

Závod absolvovala naše skvělá cyklokrosařka Kristýna Zemanová, která dorazila na 59. místě hlavně kvůli defektu.

Vítězka po závodě řekla toto: „Abych byla upřímná, na předchozích 13 (světových titulů - pozn. red.) jsem nemyslela. Samozřejmě, že gravel je něco poměrně nového, ale v konečném důsledku je to mistrovství světa, takže se snažíte zajet to nejlepší. A navíc bylo hezké být s Lotte vepředu. To však ale vždy znamená, že to bude těžké. Byly jsme vlastně docela dlouho ve velké skupině, ale pak na těžším úseku Lotte nasadila opravdu ostré tempo. A pak jsme si to rozdaly o první místo ve čtyřech s Lorenou Weibesovou a také Sorayou Paladinovou. Při další těžké části jsem ale zůstaly už jen dvě. Na sprint jsem si určitě nevěřila, ale samozřejmě jsem také věděla, že jí nedokážu ujet. Takže když jsem viděla, že se mi to nepodaří, rozhodla jsem se počkat.“

Dle svých slov se Mathieu van der Poel příští rok zaměří zejména na zisk duhového trikotu v XCO. Stal by se tak prvním cyklistou historie, který dokázal vyhrát mistroství světa v cyklokrosu, na silnici a na horských kolech.

Zanedlouho tu už ale máme cyklokrosovou sezónu, jejímž vrcholem by pro Van der Poela mělo ideálně být vyrovnání rekordu Erika De Vlaemincka v počtu světových titulů z tého disciplíny.