TEST: Cannondale SuperX - Jednoduše skvělý! Ale pro koho vlastně?

Jak zmiňuji výše - SuperX není žádné nové jméno. Cannondale tímto modelem v historii již disponoval. Později se z něj staly SuperSix EVO SE a EVO CX. Jak název napovídá, tak CX byl čistě cyklokrosový model a SE zase gravel. Tak to dává perfektní smysl. Dva modely na dvě rozdílné věci. Cyklokroska nepotřebuje skrz UCI pravidla nikterak velkou průchodnost, navíc musí být obratná kvůli charakteru tratí této disciplíny. Gravel zase potřebuje prostor pro objemné pláště zajišťující pohodlí pro jezdce a geometrii vhodnou pro pohodlnou jízdu cestou necestou. Ale teď přijde ten šok! Cannondale tyto dva na první pohled rozdílné světy opět spojil do jednoho kola, které nese ono univerzální jméno SuperX. A jak se jim to povedlo?

Odpoveď na právě položenou otázku vám nedám ihned. Pro pochopení mé úvahy a soudu se musíme nejprve podívat na některé spojitosti a další věci, mezi které patří také osazení a varianty. 

Já měl na test k dispozici model SuperX 2 ve velikosti 54. Ten je v aktuální nabídce značky na prostřední pozici. Nad ním je varianta LAB71, která u tohoto cyklistického giganta značí vždy to nejlepší napříč modely. Samozřejmě nejlehčí a nejtužší rám a spolu s ním pochopitelně nejlepší osazení. Zde konkrétně dali na americké kolo americkou bezdrátovou sadu - Sram Red XPLR AXS. Tedy nejlepší jednoplacka, kterou můžete od tohoto výrobce dostat. Karbonová kola, kombo. Nekompromisní kolo s nekompromisní cenovkou 379 999 Kč.

Na druhém konci nabídky - pod naší dvojkou - je pak SuperX 3. Zde je od výrobce nastavena cena 114 999 Kč. V tomto případě dostaneme "základní" rám, dvouplacku GRX 820 od japonského Shimana v mechanickém provedení a hliníková kola DTSwiss 1800. Podrobnější specifikace těchto modelů můžete omrknout zde.

Ve výčtu modelů jsem schválně zdůraznil tovární osazení jednoplackou u LAB71 a dvojpřevodníkem u SuperX 3. Z toho pochopitelně vyplývá, že tento rám disponuje možností obou variant. To je první z důležitých bodů ve snaze zkombinovat gravel a cyklokrosové kolo. Dalším z nich je dostatečná propustnost rámu a vidlice. Ta zde není hnána do úplných extrémů, což je za mě v pořádku. Pokud potřebuju na kole propustnost na 2,4 pláště, tak bych zvážil, jestli jsem zvolil vhodný typ kola... Možná to je ale jen můj chybný pohled vycházející z MTB historie. Každopádně zde je průchodnost nastavena na 48 mm u rámu a 51 mm ve vidlici. U obou se pak navíc počítá s tím, že v takovém případě zůstává 4 mm rezerva. Za mě naprosto dostatečné. 

Teď už pojďme na našeho bílého fešáka, který se nachází přesně na pomezí těchto dvou zmíněných. Ten taktéž disponuje dvěma převodníky a sadou GRX. Tentokrát ale ve variantě GRX 825 Di2. To s sebou nese hned několik specifik. Tato sada je relativně nová a má přepracovaný design pák, který je za mě neskutečně povedený. Neuvěřitelně příjemně a přirozeně sednou do ruky. Tedy alespoň mně. Dokonce se nebojím říct, že mi vyhovují víc, než aktuální silniční Di2 páky 105/Ultegra/Dura, na které nedám dopustit! Jsou ale malinko delší, čímž vám prodlouží reach a je potřeba s tím případně počítat. Tím pádem ale umožní o to lepší opření předloktí o řídítka a s tím spojený agresivní zalehnutý posed. Ostatně s tím se zde nejspíš počítá tak nějak přirozeně. Řazení je pak srovnatelné přibližně s Ultegrou. Rychlé, přesné. Jediné, co bych pákám vytkl je pozice třetího programovatelného tlačítka na vnitřní straně páky. Mně osobně se nemačká úplně ideálně. Kolo jsem testoval v únoru a počasí nebylo příznivé. Zimní rukavice a obecně dost ztuhlé ruce tomu asi nepomohly, ale na druhou stranu jejich silniční protějšky se mačkají bez problému i v těchto podmínkách. Věřím ale, že s trochou cviku bych tomu na chuť přišel.

Naopak extrémně povedené jsou brzdy. Třmeny GRX 820, nové páky a 160/160 kotouče CL800 poskytují obrovský, agresivní brzdný výkon. Velká pochvala! Převodníky se 48 a 31 zuby a 11-34 kazeta pokryjí naprosto dostatečně snad veškeré představitelné sklony. Ani silniční sjezdové rychlosti nad 55 km/h nejsou problém. Za zmínku stojí také středovka BSA 68.

Kokpit u středního modelu SuperX 2 je složen z klasické hliníkové dvojice představce Cannondale C1 a řídítek Vision Trimax Aero. Není to sice kombo, ale kokpit je velice úhledný a uhlazený. A co je za mě nejdůležitější - řídítka disponují zploštěním ve vrchní části. Široká jsou 38 cm, což odpovídá závodnímu charakteru kola a počítá spíše s aerodynamickým "úzkým" posedem. Nenajdeme zde ani vyklonění oblouků, jako tomu bývá u pohodověji laděných gravelů. 

Kola zde dodala značka Reserve. Konkrétně se jedná o jejich karbonové ráfky 40/44 mm na DTSwiss 370 CL nábojích. Kola jsou spíše robustní. Ať už výškou ráfku, nebo jeho vnitřní šířkou, která činí 25,5 mm (25 mm vzadu). Vnější je pak 31 mm a 33 mm. Jak jsem zmínil ve videu - ráfky se i přes svou výšku chovají na bočním větru velice dobře. Zajímavé je šustění či syčení, které je slyšet, když se do nich tento poryv opře. Na Reserve kolech jsou osazeny pláště Vittoria Terreno T50. Jak název nenapovídá, jedná se o 40 mm široké bezdušáky. Vzorek je řekl bych středně terénní v rámci gravel kategorie. Ani do krutého bláta, ani čistě silniční. Prostě univerzál, který mě nezklamal ani na suché lesní cestě, ani na mírně změklém uježděném sněhu. Společně s koly toto kombo funguje nejlépe ve vyšších rychlostech. Vysoké ráfky hezky setrvačně drží a derou se kupředu. Pláště zároveň ani na silnici nemají zbytečný odpor. 

Tím se dostáváme k tomu, jaké tohle kolo je. V první řadě hodně těžko popsatelné. Mám cca 178 cm a velikost 54 mi sedla bez problému. Od začátku jsem ale měl z kola spíš hravější pocit. Jak kdybych seděl na něčem o číslo menším. Měl jsem pořád hroznou potřebu na něm kličkovat po cestě, dávat bunnyhopy přes každou prasklinu v asfaltu a podobně. Otočit se na pětníku kolem zábrany mu taky nedělá problém. Prostě cyklokroska jako vyšitá. No ale počkat... Nemá to být i gravel?

První hodinová vyjížďka mi odpověď nedala. Jel jsem v klidu, zvykal si na kolo. A pořád jsem měl pod sebou cyklokrosku a ne gravela, když tedy pominu průchodnost pro pláště. Ono se jim to spojení asi nepovedlo!

Ale to jsem se mýlil. Klíč totiž leží ve slově závodní. Cannondale od začátku předkládá, že se jedná o závodní stroj určený na akce jako je Unbound. A to je přesně ono... dokud se pohybujete v nižších rychlostech, tak se kolo pořád chová jako cyklokroska. Je hravé, obratné. Ve vyšší rychlosti, když zalehnete a začnete jet full gas, tak se uklidní a začne se chovat víc jako gravel. Samozřejmě geometrie se mu nezmění, ale třeba právě ona setrvačnost kol atd. mu dodají jakousi jistotu do začátek a do dlouhých rovin. Nevím, jak to popsat, ale přál bych to každému zažít a vyzkoušet. 

Byť je rám pohledově subtilní, tak jeho zpracování ve mně budí velkou důvěru. Vypadá opravdu solidně. Je ale tuhý. A to v obou směrech. Pod zadkem vám sice pracuje materiál rámu, sedlovky a sedla, ale rozhodně je to pořád jeden z těch tvrdších gravelů. Samozřejmě i kvůli absenci pružícího prvku. Člověk tedy musí dobře volit tlaky v pláštích. Do záběru je kolo taky tuhé. Ale to je za mě možná slabé slovo. To kolo je jako šutr! Tužší než kdejaká silnička. Opět se potvrzuje jeho závodní nátura.

A právě slovem závodní by se dalo shrnout úplně vše. Samozřejmě, jak jsem i zmínil ve videu - pokud takové kolo chcete, tak vám určitě bránit nebudu. Je to skvělé svezení. V této kategorii ale už můžeme hledět i na drobné rozdíly mezi jednotlivými typy kol a tím pádem máme možnost si vybrat přesně to pravé pro naše potřeby. Chcete se kochat, vozit se cestou necestou se zahnutými řídítky? Pak je tu pro vás třeba Cannondale Topstone. Chcete nekompromisně hltat kilometry, drtit tréninky, závodit a nebo prostě jen jezdit svižněji? Tak je pro vás SuperX přesně to pravé! 

A pokud si i tak nejste jistí, tak není nic jednoduššího, než si vytipovat testovačku nebo návštěvu obchodu, kde si kolo můžete osahat a udělat si svůj názor. To totiž podle mě udělá vždy víc, než nejlepší recenze na světě!

Pokud bys sháněl SuperX nebo jakékoliv jiné kolo, tak můžeš mrknout k nám na Cycli.cz a dát nám vědět, rádi něco vymyslíme!