Robert Gesink a jeho poslední Grand Tour v kariéře! Jak se mu jelo?

„Je skvělé skončit na tak vysoké úrovni a nepokračovat v tom ani o rok déle. Je to dobrý okamžik. V uplynulém roce bylo hodně 'naposledy tohle' a 'naposledy tamto'. Už včerejšek byl velmi výjimečný. V závodě je vždycky spousta klidných okamžiků, i když to byla brutálně těžká etapa, pořád bylo dost kluků, kteří si po cestě řekli: 'Skvělé, gratuluju'. To bylo příjemné, “ začal popisem 20. etapy na La Vueltě, kde se svou kariérou rozloučil ve velkém stylu. „Poslední tři týdny jsem si neuvěřitelně užil. Můj trenér mě minulý týden konfrontoval s mými čísly a statistikami a ty byly vynikající, dokonce se blížily mým nejlepším letům. S Woutem jsme vyhráli tři krásné etapy a několik dní jsme nosili červený dres." Dále shrnul své putování profi pelotonem: „Moje kariéra začala s touhou vyhrávat a podávat výkony. Závod nebyl úspěšný bez první desítky nebo dokonce lepšího výsledku. To se ale změnilo. Jsem hrdý na to, že jsem se z jezdce, který musel myslet jen na sebe, stal týmovým hráčem.“ On sám už bohužel nemá ve svých 38 letech takovou výkonnost, aby zvládal jezdit vpředu:  „Bohužel se stále častěji stává, že v první hodině je silnějších asi osmdesát jezdců a já se dostávám do popředí až ke konci. Mladíci mi pomalu ujíždějí čím dál víc. Stává se ze mě spíše požitkář cyklistiky, než že bych „musel na kolo“.“

Dokonce se i trochu dojímal: „Opravdu jsem si to užíval. Samozřejmě jsem už nějakou dobu věděl, že to bude můj poslední rok jako profesionál, takže jsem si mohl vychutnat každý poslední okamžik. Poslední tréninkový kemp, poslední Grand Tour. Připadá mi, že je to ideální čas skončit, protože jsem se občas musel tlačit na pilu. Na začátku kariéry mě hnala honba za výsledky, ale nakonec jsem se proměnil v týmového hráče. Na tuto proměnu jsem velmi hrdý. Dosáhl jsem několika krásných vítězství, zajistil několik působivých výsledků a na konci kariéry jsem pomohl týmu vyhrát čtyři Grand Tours. Nyní si budu užívat rodiny, volného času a cyklistiky a pokračovat ve zdravém životním stylu, který jsem si osvojil. Byla to nádherná kariéra, kterou bych za nic nevyměnil."

„Jako profesionální cyklista trávíte mnoho dní v roce na letišti. Vidíte všechny ty šťastné rodiny, které odjíždějí na dovolenou, a pak jsem tam se svým žlutým kufrem na cestě na závod, někdy ani nevím, kam jedu. To je úplně jiná zkušenost, na kterou se těším, “ shrnuje, na co se nejvíce těší v nejbližší době.

Jeho působení shrnul i sportovní ředitel Addy Engels: „Stále zničí polovinu pelotonu, když se začne chvíli táhnout vpředu. Jeho úroveň je stále vysoká. A je na něm vidět, že si to užívá, zatímco stále podává výkony. On je základ, na kterém se dá postavit celý tým, lídr, který moc nemluví, ale říká, co je třeba. A také strážce morálky.“

Vyjádřil se o něm také Richard Plugge: V našem vůbec nejhorším roce na Tour to zachránil. V nejtěžších letech byl Robert mužem, který se prezentoval jako absolutní lídr. Jasně řekl: máme důvěru v tým, vedení. To byl rozhodující moment. Zůstal, začali jsme růst, přišel Roglič, Robert se z lídra stal jedním z nejdůležitějších pomocníků.“