PŘIZNÁNÍ O DOPINGU A DROGÁCH? TOHLE JSTE O VÍTĚZI TOUR DE FRANCE NEVĚDĚLI!

Vítěz 84. ročníku Tour de France v roce 1997, dvojnásobný mistr světa v časovce jednotlivců, vítěz La Vuelty a olympijský vítěz silničního závodu Jan Ullrich, se týden před uvedením dokumentárního filmu o jeho problémech s alkoholem a drogami přiznal k používání dopingu ještě před jeho výhrou na Tour. Toto přiznání jediného Němce, který kdy vyhrál Starou Dámu, bylo očekávané dlouhou dobu.

Jeho samotná kariéra skončila poté, co byl v roce 2006 obviněn na základě důvodného podezření na krevní doping. Německý šampion v roce 2013 potvrdil spolupráci s doktorem Eufemiano Fuentesem.

Takto jeho vyjádření vypadalo: „Téměř každý tehdy bral látky zvyšující výkonnost. Nebral jsem nic, co by ostatní nebrali. Pro mě podvádění začíná, když získám výhodu. To ale nebyl ten případ. Chtěl jsem si jen zajistit rovné příležitosti.“ „Byl jsem vinen a teď se také cítím provinile. Z celého srdce mohu říct, že jsem nechtěl nikoho podvést.“ pokračoval. „Přišel jsem s ním [dopingem, pozn. red.] do styku na přelomu let 1995 a 1996, před Tour de France. Tehdy mi to bylo vysvětleno věrohodným způsobem. Neměl jsem z toho strach. Bylo to pro mě tehdy tak samozřejmé. Byl jsem mladý a naivní a přišel jsem do existujícího systému. A ten byl pro mě tak lákavý a nepostradatelný, že jsem se rozhodl do toho jít. Moje kariéra by skončila, kdybych to neudělal. Nikdy jsem se necítil jako zločinec.“  Stále si však chce ponechat titul z Tour, obdobně jako jeho tehdejší týmový kolega a vítěz předchozího ročníku Bjarne Riis: „Vím, čeho jsem dosáhl. Osobně si myslím, že si titul zasloužím. O tom ale musí rozhodnout jiní. V mém srdci jsem vítěz Tour de France.“ Ke spolupráci s nechvalně proslulým doktorem, jenž byl v roce 2012 vyšetřován dodal toto: „Chtěl jsem vyhrát a navázat na své úspěchy. V té době jsem měl nový tým [Telekom, později T-Mobile, pozn. red.] a doktora Fuentese mi doporučili. Tak jsem se tam dostal. Všechno bylo pod lékařskou kontrolou, nebál jsem se. Fuentes se mě zeptal: Kterou barvou na semaforu chceš projet? Zelený, žlutý nebo červený? Bylo mi hned jasné, že to jsou rizikové stupně. Řekl jsem: vždycky zelená. A ani nechci vědět, jaké jsou ostatní úrovně."

Němec se 2. prosince dočká životního jubilea 50 let. Při té příležitosti bude v úterý 28. listopadu v Německu, Rakousku a Švýcarsku uveden dokument. Uvažuje se však i o distribuci do dalších zemí.  Bude pojednávat o jeho životě v posledních 5 letech. Poté co mu byla definitivně zakázána činnost v cyklistice, se v roce 2015 odstěhoval na Mallorcu. Tam začaly jeho duševní problémy. Denně vypil i dvě láhve whisky a do toho bral kokain. To vyvrcholilo násilným vniknutím do domu souseda, vyhrožováním, zmlácením prostitutky a nakonec i rozvodem se ženou, která mu zakázala vídat jeho děti.

V tu chvíli si uvědomil, že je s tím potřeba něco dělat a nastoupil na léčení, které je právě zdokumentováno. V jeho průběhu navštívil i rodinu Marca Pantaniho, jeho tehdejšího rivala a rovněž vítěze Tour. Toho postihl podobný osud, který však skončil tragickou smrtí na předávkování onou psychotropní látkou. Tato návštěva ho velmi ovlivnila. V jeho léčbě mu pomáhal i jeho druhý někdejší rival, kterého však nedokázal na Tour porazit – Lance Armstrong. Uvidíme i po 20. letech stejné přátelství jako u Ullricha a Armstronga mezi Tadejem Pogačarem a Jonasem Vingegaardem? Kdyby ano, snad již ne ve spojitosti s drogami. „Jsem zdravý, jsem oběma nohama zpátky. Život se stal jednodušším.“ vyjádřil se ke svému nynějšímu stavu. Chtěl by se vrátit k práci kolem cyklistiky, protože jak říká: „Tenhle sport prostě miluju a bude mě formovat po celý život.“

Ať už na tuto temnou éru cyklistického závodění nahlížíme nebo i vzpomínáme jakkoliv, můžeme být rádi, že už je pryč.