Pavel Šumpík o prvním závodu sezóny: Útočil jsem na žlutý dres ve žlutém dresu!

Jedna z našich největších cyklistických nadějí - Pavel Šumpík, dominoval úvodní časovce na čtyřdenním etapovém závodě TRIXXO Ster van Zuid-Limburg v Belgii a získal žlutý dres lídra. Toto postavení si udržel až do poslední etapy, ve které skončil devátý a tento výsledek jej posunul na třetí příčku v celkovém hodnocení, což je vynikající úspěch pro českou cyklistiku. Pavel si na nás udělal po příjezdu čas a poskytl nám příjemný a zajímavý rozhovor. My mu za to děkujeme a přejeme úspěchy v dalších závodech. Již teď se navíc můžete těšit na podcast s ním, který přijde zanedlouho.

Hele, takže byl to UCI etapák v Belgii, troufnu si říct, že takovej docela významnej. A bylo to na čtyři etapy, jedna z toho byla časovka, docela krátká, takže spíš takovej prolog.

První byla ta časovka, takže jsem čekal na to, jak to dopadne. Nakonec jsem teda vyhrál. Bylo to na šest a půl kilometru a vyhrál jsem to tuším o čtyři vteřiny, což jsem vůbec nečekal. Čekal jsem, že budu tak kolem tý desítky. S tím že by se dalo pracovat. Ale tohle jsem teda fakt nečekal! Tím pádem jsem pak vezl žluťáka další dny.

Ten druhej den, ten byl hodně... jak se to řekne...? Mně už vypadávají slova, vrátil jsem se ve čtyři ráno... jó hektickej! Tím, že to je Belgie, tak je to samá cyklostezka a šlo to furt na držku. V mančaftu nás startovalo šest a během prvního dne se vyváleli čtyři kluci. Dva z toho skončili v nemocnici. Takže to bylo veselý. Ke konci tam bylo hodně útoků a byl jsem na to docela sám. Byl jsem z toho vyšťavenej. Vyhrál to šestnáctiletej kluk, připsal si deset bonifikačních vteřin, plus ještě měl trochu odlepa, takže mě v tý etapě doskočil na dvě vteřiny v GCčku (General classification - celkové pořadí - pozn. red.). Do dalšího dne jsem věděl, že jestli to chci udržet, tak to musí přijet na menší skupinu a ideálně ještě rozdělený tak, abych neměl takovou nevýhodu v tom sprintu, protože mu je sice šestnáct, ale je fakt velkej oproti mně. Připadal jsem si, že útočím na žlutej dres ve žlutým dresu, než abych ho pasivně obhajoval.

To samý bylo ten další den. Tam už teda začalo hodně pršet. Bylo to víc selektivní, takže zhruba v půlce závodu jsme se oddělili, asi třicetičlenná skupina, a pravidelně se střídali a spolupracovali až do závěru. Tak deset kilometrů před cílem se začalo nastupovat. Tři kilometry před cílem jsem nechal odjet jednoho kluka, kterej mě neohrožoval v celkovým pořadí a tudíž jsem věděl, že mi případně sebere nějaký bonifikační vteřiny v cíli. Nebyl by to už takovej problém. Ten potom vyhrál a my si dojeli v hodně rozdělený skupině pěti až sedmi lidí pro ty další umístění.

Včera byla poslední etapa, která byla ještě o něco víc kopcovitá. A tím, že se to přenášelo, byl z toho livestream, tak to udělalo velkej rozdíl. Hodně lidí se tam chtělo ukázat, včetně těch týmů, které zatím nebodovaly a neukázaly se. Střídal se nástup za nástupem a bylo to hodně hektický. Teď nevím, abych nekecal, asi šedesát km před cílem nám odjeli dva lidi, kteří byli poměrně blízko v GCčku ke mně. Akorát já vůbec nevím o tom že odjeli 😂. Za nima se pak vydala další skupina. Tak nějak se to střídalo průběžně. Odlepy se motaly od půl minuty k minutě a půl na hlavní balík. Zhruba čtyřicet kilometrů do cíle jsme to začli sjíždět, ale bylo nás tam na to poměrně málo, protože ty velký týmy si myslely, že tam mají lidi vepředu. Oni byli vlastně v tý druhý skupině uprchlíků. Tudíž se to dozvěděli tak dvacet kilometrů před cílem, když už jsme byli na malejch okruhách a ty informace byly dostupný. Začalo se to sjíždět takhle pozdě před cílem a nedalo to.

No, ve finále docela jo. Kdyby mi někdo řekl před startem že budu třetí v GCčku, tak asi nebudu zklamanej. Takhle ale docela jo.

Ne ne ne. Bez vysílaček no. Většinou, když je nějaká odjetá skupina, tak tam jezdí alespoň motorky s odstupem. To tam ukázali dneska nebo včera jednou, takže toho bylo málo, těch informací.

Z tý divacký kulisy určitě. Myslím si, že celkově kolem toho bylo větší haló. Vlastně i skrz nějaký fotografy a stany. Mělo to poměrně zajímavý ohlasy. Hlavní rozdíl mezi Českem a Belgií je v tom závodění. Jsou vostrý, nikdo se nebojí, nikdo tam není tak špatnej, že by si myslel, že nemá šanci na úspěch. Všichni zkoušej něco udělat. Kdežto v Česku, tam všichni koukají na ty nejlepší a nic se neděje. Taková nuda.

Myslím, že určitě, protože během druhý etapy nám odstoupil ještě jeden člověk, takže do poslední etapy jsme jeli ve třech. Z toho jeden jsem byl já, kterej jsem jedinej nespadl. Další kluci už byli oválený. Odvedli mi skvělou práci, během tý poslední etapy, akorát nás tam bylo prostě málo.

Možná pojedu příští týden Bíteš (Český pohár Škoda Cup - Velká Bíteš-Brno-Velká Bíteš - pozn. red.). To uvidím podle toho, jak zregeneruju. Potom pojedu českej pohár (mládeže - pozn. red.). Následně bychom měli mít týmový soustředění, po kterém bychom měli jet Grand Prix West Bohemia a z toho Závod míru, což by měl bejt takovej cíl letošní sezóny.

Jo jo jo. Přijeli jsme ze soustředění, orazil jsem si týden a půl tuším. Z toho jsme jeli rovnou tohle.

To nechceš vědět 😂

No... mám šest a půl no. Byl jsem tam šest týdnů dohromady. Udělá to svoje.