MICHAL MAROŠI: ENDURO ZÁVODY MOC NECENÍM, ELEKTROKOLA JSOU INVESTICE, KTERÁ SE VRÁTÍ.
15/03/2024
Michal Maroši je významnou osobností mezinárodní MTB scény, do které naskočil po svém vítězství na Evropském šampionátu v dual slalomu v roce 1998. Jeho kariéra profesionálního jezdce je definována nejen úspěchy v závodech, ale i řadou kreativních projektů. Již 18. dubna vstoupí do kin dokument nazvaný “Ten co slaví každý den”, který mapuje Marošiho život, kariéru a historii horské cyklistiky u nás. Krom toho Michala zaměstnává stavba pumptracků pod značkou Schneestern. Proč je spíš spotřebitelský typ? Baví ho bikepacking? Proč tolik necení enduro? A jaký má názor na e-biky? To vše se dozvíte v následujícím článku!
Nedávno jsi měl zapůjčené elektrokolo od Treku. Elektrokola jsou přitom kategorií, která neustále roste. Jaký na ně máš názor?
Můj pohled na věc je takovej, že jsem to nikdy neodsuzoval. Nejsem toho ale úplnej skalní příznivce. Primárně kvůli tomu, že bydlím v nížině. U nás doma nedokážu využít sto procent toho, co elektrokolo nabízí. Za pořádným ježděním musím cestovat. Nicméně chápu, že když někdo bydlí v podhůří nebo na horách, je pro něj e-bike to pravý ořechový. Chápu, že když někdo chodí do práce, má málo času, tak skočí na kolo v jakejchkoli podmínkách a díky e-biku si to užije. A to nejenom z kopce dolů, ale i nahoru, ideálně po nějakým stoupacím trailu. Ve výsledku tak za stejnej čas neujedeš dvě jízdy, ale čtyři. Zvlášť se to hodí v zimě, když přijdeš ve čtyři z práce a v pět je tma. V tomhle mi to přijde jako obrovská výhoda. Nemusíš jezdit na soustředění do tepla, protože si můžeš techniku i fyzičku udržovat na e-biku. Zároveň je to pořád zábava. To kolo furt jede a funguje. Dnešní e-biky mívají menší motory, takže ta váha není tak citelná, jako na klasickým e-biku. Přijde mi to jako supr vynález a bude k tomu určitě inklinovat stále víc a víc lidí.
Takže podle tebe jezdí z kopce odlehčená elektrokola stejně dobře jako klasická kola?
Jo, já ve sjezdu nepoznal výraznější rozdíl. To kolo váží jen o 2 kila víc. Navíc má těžiště posunuté více do středu, takže lépe drží. Jede to skvěle, možná i líp než bez motoru. Když potkáš nějakou překážku, třeba spadlý strom, zvládneš to bez problému, ať už jedeš nahoru nebo dolů. Je to super, přestože baterka vydrží okolo dvou hodin. Na pěkný výlet to ale stačí až až. Když jsem baterii šetřil, vystačil mi dojezd na tři hodiny, což je úplně v pohodě. Nechce se ti trávit půl dne na kole, pokud nemáš nějakej konkrétní cíl, třeba přejezd. Takže elektrokolo splní svůj účel perfektně – když máš baterku nabitou, můžeš se v klidu vydávat do enduro terénu, aniž bys musel řešit, jestli se dostaneš zpět. A když už ti opravdu baterka dojde, pojedeš na elektrokole jako na obyčejném – bez zbytečného odporu. Na modelu Fuel EXE, co jsem měl možnost otestovat, šlo točit pedály úplně normálně. Myslím, že pro určitou sortu lidí je to velká budoucnost.
Myslíš si, že se k nám dostane trend ze zahraničí, a elektrokola v prodejích předstihnou klasická kola? Normální rodina si bude kupovat už jen elektrokola?
No, to si úplně nemyslím. To je v závislosti na financích. Co si budeme povídat, vývoj stojí peníze, což se odráží v ceně kola. Ty lidi si samozřejmě rozmyslej, jestli si koupí kolo za 80 tisíc, nebo za 150. Věřím ale tomu, že když si to vyzkoušej, tak nad tím budou minimálně přemejšlet.
Jsou značky, které jsou protlačovány reklamně. Taková ta supermarketová kola. Nejsou po kvalitativní stránce na takové úrovni, jako konkurence. Když ale společnost vidí, že je to úplně všude a je na tom nějaká velká sleva, tak se to jednoduše prodáva. Dá se s tím nějak bojovat?
Spousta ne úplně cyklistickejch lidí chce samozřejmě taky jezdit na kole a vždycky si koupí to nejlevnější na trhu. To bude ta největší masa, protože klasickej biker nesáhne po nějaký neznačce. Každej má svojí oblíbenou značku. Ten vztah se buduje celej život. Většina ale vždycky půjde směrem “tohle je nejlevnější”. Stejně jako jídlo v supermarketu. Českej národ je naučenej, že to, co je ve slevě, je automaticky nejlepší. Lidi sáhnou po levnějším produktu, protože si myslí, že značky jsou předražený. To bohužel ničím nezměníme.
Myslíš, že například Trek nebere tyhle značky jako konkurenci?
Do strategie prodeje nevidím. V těch číslech se nepohybuju. Já to spíš beru z toho pohledu, že mám důvěru k nějaký značce, která produkuje věci, které mají nějakou kvalitu. A to, že to stojí nějaký peníze navíc, je daný vývojem, co za tím stojí. A protože za tím ten vývoj stojí, je to určitě kvalitnější než katalogový kola z Číny, nehledě na nálepku, která na tom je.
Jak vnímají závodníci elektrokola a závody na nich? Berou to jako relevantní disciplínu a relevantní tituly? Nebo se jedná jenom o reklamu kvůli sponzorům?
V tomhle nejsem úplně kovanej. Tenhle druh kola jsem testoval v zásadě poprvé. Předtím jsem si to jenom vyzkoušel pro srandu králíkům ze zvědavosti, co to dokáže. Nemám tak tenhle pohled natolik všestrannej, abych byl schopnej říct, co je špatně a co dobře. Pocitově to mám hozený tak, že je to spíš reklamní tah. Ty kola jsou vidět a je to velkej byznys. Značky se to snažej protlačit, a to se nese i s organizátorem těch závodů. Jsou v tom nějaký peníze, dělá se to z toho důvodu, aby se to hlavně prodávalo, ale pocitově s tím nejsem úplně ztotožněnej. Chápu to, dává to smysl, ale přijde mi, že je to takový úplně přetransformovaný a zkroucený. Jel jsem pár enduro závodů na klasickým kole a přijde mi, že je to takovej důchod pro sjezdaře. Dneska to může jet úplně každej a ty tratě jsou takový, jaký jsou. Někdo na to může trénovat, někdo to zná, nejsou všude rozhodčí, takže se to dá zkracovat. Nevím jak je to teď. Je to už pár let, co jsem ty závody jel. Já všeobecně enduro závody moc necením. Pro mě je furt královská disciplína downhill. Enduro je taková jeho odnož. Nicméně chápu, že doba si to žádá. Enduro na elektrokolech já neumím ocenit. Taky je mi jasný, že dnes má enduro bike skoro každý biker a závod tohoto charakteru může být pro něj a jeho přátelé výzvou.
Navázal bych otázkou, zda-li máš možnost podílet se nějakým způsobem na vývoji u Treku, nebo jestli jsi čistě marketingová postava? Popřípadě co se týče komponentů. Vnímáš nějaký rozdíl ve spotřebě komponent jako jsou řetězy, kazety, převodníky a podobně v důsledku jiného respektive většího namáhání?
Já tam působím víceméně jako ambasador a test rider. Dělám promo pro tu značku a do vývoje nevidím. Vývoj u Treku se odehrává úplně jinde než v komunikaci se mnou, tedy za louží. Já navíc nejsem technik. Neřeším moc pružení a nastavení. Jsem spíš spotřebitelskej typ. Kola docela často měním, a tak nemám přehled o tom, co jak často odchází. Navíc mám za zádama kamenou prodejnu Bikestrike, kam kolo přivezu a oni mi ho načančají a připraví na další akci. Takže já do interního spotřebitelství úplně nevidím, jestli odchází kazeta, řetěz a podobný. To jde trošku mimo mě. Já spíš na kolo sednu a vyzkouším jeho limity a dám jim feedback jak mi ten daný typ sedí nebo nesedí a Trek s tím dál pracuje.
Když mluvíš o těch limitech. Jistě všichni znají tvůj slavný wallride. Myslíš si, že e-bike jde používat opravdu stejně včetně takto extrémních kousků typu Rampage?
Ono je to na pováženou. Vždycky samozřejmě záleží na jezdci, jak se k tomu kolu chová a jak to s ním umí. Může bejt jezdec, kterej to kolo totálně zníčí a naopak může bejt jezdec, kterej jezdí čistě. Je to teda o přístupu. Nemyslím si ale, že by to bylo na nějaký extrémní freestyle dropy. Určitě to ale zvládne veškerý těžký sjezdový terény, ať už je to hardcore enduro nebo sjezdová trať. S tím ty kola nemaj žádnej problém.
Když se zeptám ohledně gravelu a silnic. Má smysl bikepacking na elektrokole? Typicky právě na gravelu.
Jo, koketuju s tím, a dokonce jsem to nedávno i vyzkoušel. Musím říct, že mi e-bike při takovém výletu hodně pomohl. Bikepacking jako takovej jedeš s těžkou bagáží na velkou vzdálenost a pokud máš možnost, že ti něco do kopce pomůže a pošetří ti to síly, tak se dostaneš mnohem dál do terénu, do míst, který jsou neprobádaný a do kterejch ses nikdy nepodíval, protože na to nemáš sílu. Je to dobrá výzva a může to fungovat perfektně. Nese se to ale s tím, že nad tím musíš přemejšlet. Bikepacking je o tom, že vypustíš starosti a jedeš do přírody udělat si ten oheň, jídlo a nic neřešíš. Na e-biku ale musíš hlídat dojezd. Na druhou stranu jsem se bavil o tom, že ty lehký motory, u kterejch jde vývoj dopředu, ti umožní na tom kole jet jako na normálním a prostě pojedeš dál. Určitě si myslím, že to určitý typ lidí ocení.
Když třeba narazím na tvůj letošní výlet do italských Alp na Stelvio, jsi mi schopen to porovnat oproti USA/Kanadě. Vidíš tam nějaký rozdíl, ať už v bikeparkovým ježdění, tak v backcountry?
Evropský hory nabízej podobnou charakteristiku toho, co je v Kanadě. Terén jako takovej bych úplně nerozlišoval. V Evropě je ale spousta věcí, který jsou limitovaný. Buď tam na kole nesmíš nebo tam musíš zajet v off-season, kdy tam nejsou turisti. V Kanadě je to pořád otevřený a můžeš téměř kdykoliv kamkoliv. Tady o prázdninách nemůžeš jet na Stelvio Pass. Je tam milion lidí a všichni se tam chodí pěšky dívat na různý cíle. Vím, že v tomhle je Itálie zrovna docela otevřená, ale ty regule už začínaj bejt v Rakousku, Švýcarsku, Francii a tak dál. Tam to začíná bejt limitovaný. Pokud se bavíme o e-bicích, tak když je off-season, tak lanovky přestanou jezdit. Potom máš dvě možnosti. Buď si vezmeš nějakej místní shuttle a nebo pojedeš na elektrokole. Takže záleží na tobě, jak si to chceš udělat. Dneska ta výhoda je v tom, že to elektrokolo tě nahoru vytáhne a ty tak funguješ za svý. Nemusíš utrácet koruny a počáteční investice do toho kola se ti vrátí v týhle podobě. To je na zamyšlenou.
Budeme tě tedy v budoucnu vídat právě spíš v backcountry ježdění?
Jo určitě. Už spoustu let inklinuju k backcountry ježdění, k hřebenovkám, který jsou tu nádherný a na kterejch není žádná masovka. V tom jsem se našel. Nádherná příroda, jedeš s kámošem, za celej den potkáš pár lidí a nemusíš dokola hoblovat vybagrovaný traily a čekat na lanovku. Dostaneš se do míst v podstatě netknutejch bikingem. To je to, co mě poslední dobou baví nejvíc.
A co se týče zázemí pro elektrokola, vnímáš nějaký rozdíl mezi Českem a zahraničím?
Toho jsem si nevšim, jelikož jsem s elektrokolem venku nebyl. Já jsem si to kolo doma nabil, přejel si autem, tam pojezdil, a když došla baterka, tak jsem ho hodil zpátky do auta a jel zpátky domů nabít ho do garáže. Nesledoval jsem, jak je to vybavený někde venku v nějakejch střediscích a na bikovejch spotech.
Když už mluvíme o Česku a popojíždění autem, kam ty rád jezdíš? Nějaké hory nebo tak.
Mám to tak, že se zaměřuju na spolupráce s nějakejma akcema a vůbec s lidma, který mám rád. To je v první řadě Trutnov Trails. Mám to sto kiláků od baráku. Když si chci zajet na pořádný enduro, tak jedu na Trutnov Trails. Mají tam i ty těžší černý traily. Jinak moje srdíčko plesá pro Rychleby, protože to dělají trošku jinak, než je standart. V okolí pak mám menší věci. Dá se dojet do okolí Berounska a Kokořínska. Takže asi tak.
Možná trochu kontroverzní otázka - jsou elektrokola vhodná pro děti? Například když jsou rodiče zarytí cyklisté a nechtějí své děti odradit tím, že je budou vláčet po horách.
Hele já si myslím, že ne. Děti pak ztratí ten klasickej pud sebezáchovy, kdy jim to přijde jako standart a budou se potom bránit klasickýmu pohybu. Ty je tím můžeš dost jednoduše rozmazlovat, ale když přijde na lámání chleba, tak se ty děti můžou vzpříčit a může se jim to zhnusit. Já si myslím, že to, co si v mládí vybuduješ, tak z toho potom v budoucnu čerpáš. A je dokázaný, že svaly a svalový buňky to načerpaj a i když si dáš delší pauzu, svalová paměť se ti rychle aktivuje. Takže těm dětem bych to úplně necpal. Klasickej příklad je ale to, že moje žena Monika se mnou nechtěla nikdy moc jezdit na kole, jelikož já na ni vždycky někde čekal a bylo to takový, že když přijela, tak jsme hned jeli. Nebylo to příjemný ani pro jednoho. Ve chvíli, kdy si pořídila e-bike, vyrazíme na projížďku a ona spíš táhne mě. Takže já v tom cejtím určitej dril, kdy mě to může i posouvat. Začnu bejt trochu víc akčnější, abych stačil. Pro ten trénink v partnerským souznění mi to dává větší smysl, než to cpát dětem.
Není to potom pro lidi na klasickém kole nepříjemné, že když si jedou vyčistit hlavu pryč od lidí, tak v místech, kde by normálně nikdo nebyl je najedou více lidí díky elektrokolům?
To samozřejmě vnímám a myslím si, že je to otázka budoucnosti. Teď s boomem je to aktuální a může to bejt problém. Ty lidi, kteří si poříděj elektrokolo, nemusí bejt zarytý cyklisti a mohou nerespektoval lety nastavený pravidla. Může to přinášet negativní pohled ať už ze strany ochranářů nebo lidí, kteří mají co do činění s tou danou lokalitou. Je to otázka informovanosti. Pokud se nastaví nějaká pravidla a lidi je budou dodržovat, tak je to v pořádku. Myslím si ale, že českej národ je na porušování pravidel nastavenej. Myslím si, že se do budoucna s touhle problematikou setkáme víc.
Je tady stále nějaké to vnímání, že jo, je to sranda, ale lidi se na mě divně dívají? Typicky když pojede nějaká babička, tak si nikdo nic neřekne. Když ale pojede mladý chlap, tak se lidi skrz prsty podívají.
Lidi sledujou na čem jedeš. Čím dál tím častějc sledujou, jestli jedeš na e-biku, nebo dřeš za svý. Tahle konfrontace mezi klasickejma bikerama a e-bikerama tam určitě bude. Na druhou stranu, když to vezmu ze svýho pohledu, tak já nevím, jestli jedu na e-bikovej vejlet nebo enduro vejlet. To si mysím, že ty lidi nedokážou rozpoznat. Ve skupině samozřejmě jo. Když přijedu na setkání dvaceti bikerů na e-biku, tak to budou respektovat jedině proto, že jsem ve věku, nebo mám nějaký zdravotní omezení. Takhle to funguje třeba na Rychlebech. Oni všeobecně vnímaj, že tam e-biky nepatřej, ale když ten člověk má nějaký omezení, tak nikdo neřekne vůbec nic. Takhle to vnímám i já. Pokud za mnou přijede někdo na bikování, má elektrokolo a je to jenom z důvodu, že si chce ulevit, tak to samozřejmě necením. Pokud je ale ten člověk po nějakým zranění nebo mu něco nefunguje, tak to chápu.
Teď mám takovou klasickou otázku. Kdybys mohl mít jedno kolo, zůstal bys věrný klasice a šlapání kompletně za své, nebo bys po vyzkoušení elektrokola přesedlal na něj?
No, to je samozřejmě otázka, protože jsem zjistil jeden takovej fakt, na kterej přijde každej. Když mám možnost vyzkoušet si víc kol, tak to elektrokolo tě vždycky vytáhne ven, ať je sníh, prší, nebo cokoliv. Vždycky si na něm užiješ zábavu. Na druhou stranu trochu zlenivíš. Pak přijdeš ke klasickýmu kolu a řekneš si: “no, není tak úplně supr počasí a tohleto a támhle to”. Takže za mě mají e-biky určitě velkou výhodu v tom, že můžeš jezdit celoročně a užívat si to, ale když bys měl přesedlat na klasický kolo, tak si to budeš o dost víc rozmejšlet. Tím jsem chtěl říct, že ve chvíli, kdy si toho e-bika vymyslíš, koupíš si ho, tak budeš už vždycky pohodlnější. Je to s otazníkem. Nedokážu to úplně přesně říct. Je to hlavně o přístupu jednotlivců. Jak jsem ale řekl na začátku, kdybych bydlel v podhůří, tak bych se přikláněl k e-biku. Záleží taky jestli jsem jezdec cross-country nebo all-mountain. Cross-country jezdec si asi e-bika nekoupí.
Uzavřeme to něčím jiným než otázkou. Tobě jde 18. dubna do kin dokument s názvem Ten, co slaví každý den. Máš prostor ho nějak zpromovat, popsat a říct lidem, proč by na něj rozhodně měli jít.
Hele je to vlastně reálnej dokument o vývoji horskejch kol všeobecně, cross-country počínaje. Dokonce to sahá až do BMX sféry, což je základ jakýhokoliv úspěchu do budoucna. Takže se to táhne od BMX přes horský kola ve všech možnejch disciplínách a mapuje to nějakým způsobem jak českou scénu, tak přesah do zahraničí, do světovejch pohárů ve sjezdu a jinejch různej dispciplín, ať už je to freestyle nebo fourcross, dual-slalom a tak dále. Ten film má všeobecně zmapovat českou scénu s tím, že se diváci zároveň podívaj jak to funguje venku. Je to vyprávěnej příběh přes moji osobu. To, co já jsem zažil. Myslím si, že to je zásadní v tom, že to je vlastně první dokumentární film o horskejch kolech a nedokážu si troufnout říct, jestli bude nějakej druhej. Pracovalo se na tom čtyři roky, na svědomí to mají kluci z Fullface Productions a seděl tam dokumentarista vystudovanej na FAMU, takže to má nějakou hlavu a patu. Zachází to i do mýho soukromí, o kterým lidi moc nevěděli. Je to takovej košatej příběh o tom, jak jeden kluk propad horskejm kolům a všemu okolo. Myslím si, že lidi budou překvapený tím, co tam uviděj. Pro další informace se můžete podívat na web www.tencoslavikazdyden.cz.
.jpeg)