Fenomenální závodění s dechberoucím koncem! Mathieu van der Poel znovu ovládl Milano-Sanremo!
22/03/2025
Už teď je jasné, že tohle byl jeden z nejnapínavějších a divácky nejzajímavějších závodů sezóny! Přitom kdo by to byl řekl, že? Vždyť je to Milano-Sanremo! To by tu ale nesměl být Tadej Pogačar, který rozpoutal fenomenální bitvu s Mathieu van der Poelem a Filippem Gannou. Závěrečných 30 km plných nekončících útoků ovládl Mathieu van der Poel až na cílové rovince Via Roma ve sprintu. Za ním dorazil jako druhý Filippo Ganna a ihned po něm Tadej Pogačar. Van der Poel tak má na kontě již druhé vítězství z tohoto monumentu, zatímco Pogačar si opět odváží jen hořkost a pocit marnosti.
289 km 116. edice prvního monumentu sezóny odstartovalo v šíleném dešti. Možná i touha závodníků o zahřátí vybudila sérii útoků a pokusů o únik. To se po chvíli 8 závodníkům povedlo. Jejich náskok ale za celý závod nenarostl na více než 6 minut, jelikož na čele pelotonu pracoval tým Alpecin-Deceuninck a zejména Silvan Dillier, který fantasticky pracoval pro Mathieu van der Poela a Jaspera Philipsena a na čele strávil přes 200 km. Ze špice slezl až před začátkem stoupání Capo Mele, kde štafetu převzal Geraint Thomas z Ineosu. Na únik v tu chvíli chybělo asi dvě a půl minuty.
Ve stoupání začali jezdci z balíku postupněodpadat, jelikož na čelo postupně najel tým UAE Emirates - XRG, aby vytvořil pracovní podmínky pro Tadeje Pogačara. To pro únik znamenalo konečnou. Posledním, kdo byl pohlcen, byl Marcellusi, který zvládl dojet osamoceně až pod Cipressu. V tu chvíli Tim Wellens z UAE rozjel takové tempo, že kromě většiny balíku a sprinterů, jako je Philipsen, vyřadil i většinu Pogačarova týmu. Posledním, kdo vydržel na čele udávat tempo byl Jonathan Narvaez, který po chvíli uhnul a přišlo to, na co všichni čekali - Tadejův útok. Ten byl tak brutální, že na dlouhém táhlém stoupání vydržel v háku jen Van der Poel s Gannou. Slovinec střídavě útočil a zvolňoval, aby následně ve sjezdu jeli všichni tři opět po hromadě a spolupracovali.
Pak přišlo poslední a nejtěžší stoupání dne - Poggio. Pogi samozřejmě opět zaútočil a tentokrát dokázal vyřadit alespoň Gannu. Van der Poel byl ale jako přilepený. Následovala tak série několika útoků, při kterých jeli opravdu na limitu oba dva. Výsledkem ale nebylo nic jiného, než to, že dole pod kopcem byli opět spolu a 7 vteřin za sebou vezli Gannu. O vítězi tak měl rozhodnout sprint.
Ten sedl nejlépe Nizozemci, když dost možná ze strachu z přílišné taktizace zahájil svůj pokus 300 metrů před cílovou páskou, a dojel si pro své druhé vítězství tohoto monumentu v kariéře. Ganna ho dotáhnout nedokázal a Pogačar zůstal příliš vzadu na to, aby měl větší šanci.
🔻 Breathtaking. Possibly the greatest 1000m we've seen on la Via Roma.
🔻 Mozzafiato. Forse il più grande 1000m che abbiamo visto sulla Via Roma.
„Je těžké tomu věřit. Soustředil jsem se na vítězství, ale všichni jsme věděli, že Tadej bude opravdu silný. Na konci jsem se cítil opravdu dobře. Začátek byl s tím deštěm a zimou hrozný, ale když jsme sjeli na pobřeží, bylo to lepší. Je to třetí rok v řadě, co jsme tu s týmem vyhráli, takže je to skvělé a hlavně ojedinělé. Věděl jsem, že Tadej je ve stoupáních nejsilnější. Už na Cipresse byl působivý. Navíc spolupráce byla docela dobrá, takže jsme si díky ní vyjeli umístění na stupních vítězů. Na vrcholu Poggia jsem samozřejmě věděl, že se mě Tadej pokusí urvat, ale cítil jsem se sebevědomě. Doufal jsem, že se mi pak podaří kontrovat a zkusil mu ucuknout taky, ale on byl dost silný na to, aby mě chytil," zhodnotil průběh závodu Van der Poel.
K samotnému sprintu se pak vyjádřil takto: „Věděl jsem, že ti dva chtějí jet na dlouhý sprint. Asi si mysleli, že já chci co nejkratší, takže jsem je trochu překvapil. Když jsem viděl značku 300 metrů, rozjel jsem to a zvládl to udržet až do cíle.“
Z Pogačarovy perspektivy to pak vypadalo takto: „Zanalyzujeme to a uvidíme, co bylo špatně. Ale už teď můžu říct, že jsme zajeli opravdu dobrý závod. Z mého pohledu to tak bylo a snažili jsme se udělat všechno pro to, aby byl závod opravdu těžký, ale nestačilo to. Dnes tu holt byli dva lepší jezdci. Příští rok je tu ale další šance!“
V nedávném článku jsme rozebírali vyjádření Tima Wellense, který si dělal srandu, že se Cipressa zajede pod 9 minut. V tu chvíli ale ještě netušil, že ze srandy bude realita a Pogačar takový čas skutečně zajede. To vypovídá o závodu jako takovém víc než dost, no ne?
Jmenuju se sice Vojta, ale v redakci mi nikdo neřekne jinak než Véna. Kolo mě provází vedle dalších sportů od útlého dětství, nicméně v posledních pár letech jsem tomu propadl úplně. Na Cyklistickým...
Jmenuju se sice Vojta, ale v redakci mi nikdo neřekne jinak než Véna. Kolo mě provází vedle dalších sportů od útlého dětství, nicméně v posledních pár letech jsem tomu propadl úplně. Na Cyklistickým...