Evenpoel vítězným doublem přepsal historii a Vacek ukázal, že patří mezi světovou elitu!

Po časovce jednotlivců přišel dnes čas na nejočekávanější cyklistický závod na Olympijských hrách v Paříži. Není řeč o ničem jiném než o silničním závodě mužů. Závody na nejprestižnějších akcích jako je třeba Olympiáda, se jezdí výhradně bez vysílaček, což zvyšuje diváckou atraktivitu. Jinak tomu nebylo ani dnes v Paříži. Kdo se tedy dnes při neúčasti obhájce vítězství Carapaze stal novým Olympijským šampionem?

Kvůli změně pravidel mohlo na startu pod Eiffelovou věží stát pouze 90 vyvolených cyklistů. Ti v 11 hodin vyrazili na historicky nejdelší olympijský závod měřící 272,1km. Tuto opravdu maratonskou vzdálenost jim navíc zkomplikovalo více než 3000 výškových metrů. Nově i ty nejlepší národní týmy mohly mít ve startovní listině pouze 4 závodníky. Česká cyklistika mohla do Paříže poslat pouze jednoho závodníka. Tím jedním vyvoleným byl Mathias Vacek.

Závod se od počátku vyvíjel velmi klidně. Hned po startu se vydalo do úniku několik závodníků z menších cyklistických zemí jako např. Uganda, Mauricius nebo Thajsko. Proto jim peloton nechal poměrně pohodlný náskok, který v jednu chvíli činil až 15 minut. Tento odstup však byl později poměrně hladce zlikvidován, takže se začínalo opět od začátku.

Před nájezdem na 3 finální okruhy v Paříži začal veliký souboj o únik. Asi 90km před cílem se povedlo odjet dvojici Healy a Lucenko. Následně se za nimi z pelotonu vydala další skupinka v čele s Francouzem Valentinem Madouasem a Rakušanem Marcem Hallerem. To vše se stalo ještě před nájezdem na závěrečné pařížské okruhy.

V prvním ze tří cílových kol zavelel k nástupu z pelotonu Mathieu van der Poel. Učinil tak na kopci Montmantre. Jeho vsazení dokázal udržet pouze Wout van Aert. Ten však s van der Poelem nespolupracoval, tudíž se silnější část pelotonu na tuto dvojici dotáhla. Utvořila se tak nová hlavní skupina, v níž byli prakticky všichni favorité včetně Mathiase Vacka.

Poté ale hlavní skupina zpomalila, jelikož tam nebyl nikdo, kdo by chtěl plýtvat síly udáváním tempa. To byla ta pravá chvíle pro nástup Belgičana Remca Evenepoela. Na jeho zdrcující vsazení nedokázal nikdo zareagovat. Belgický mladík rychle dojel skupinu kolem Madouase, která v tu chvíli měla před sebou pouze Ira Bena Healyho. Když Evenpoel skupinu dojel, okamžitě začal diktovat tempo a náskok Ira se rychle rozplynul. V pelotonu nebylo mnoho závodníků, kteří by byli ochotni dojíždět čelní skupinku. Proto se mezera mezi čelem závodu a pelotonem stále zvětšovala.

V posledním kole při výjezdu na Montmantre se Belgična Evenepoela dokázal držet pouze domácí Valentin Madouas, který ale nakonec taky odpadl. Belgičan si tak jel pro olympijské zlato. Na cestě za ním ho nezastavil ani defekt 4km před cílem. V tu chvíli ale Remco nevěděl, že jeho náskok je vyšší než jedna minuta, proto vypadal při výměně bicyklu velmi nervózně. I přes tuto kompikaci si Remco Evenepoel dojel pro suverénní vítězství v olympijském závodě. Navázal tak na svou vítěznou olympijskou časovku z minulého týdne.

Za ním se však odehrával neúprosný souboj o druhé a třetí místo. Domácí Francouz Madouase byl v závěrečném kole pod obrovským tlakem nejlepších závodníků z hlavní skupiny. Tento tlak však ustál a získal tak pro pořadatelskou zemi stříbro. Asi 5 sekund za ním se sprintovalo o bronz. V těsném dojezdu ukořistil poslední zbývající medaili Christophe Laporte.

Mathias Vacek se udržel v hlavní skupině až do posledního kola. V něm se tato skupina nadělila v kopci Montmantre. Vackovi se v tomto stoupání podařilo udržet s Mathiuem van der Poelem a Tomem Pidcockem. S nimi si Mathias i zasprintoval o 12. místo. V tomto souboji sice neudolal své soupeře, ale i tak závod dokončil na krásném 14. místě.

Mathias Vacek si tak domů z Olympijských her odváží 11. místo z časovky a 14. místo z hromadného závodu. K tomu je třeba dodat, že Mathiasovi je teprve dvaadvacet let. Myslíte si, že Vacek v budoucnu tato svá umístění ještě vylepší?

zdroj všech použitých fotografií: twitter.com/UCI_cycling