Adéla Holubová: Olympiádu jsem si užila, negativní komentáře už nečtu
28/07/2024
Včera sis splnila svůj dětský sen odstartovat na olympiádě, jaké to bylo závodit pod olympijskými kruhy, v čem je to jiné oproti svěťáku a jaké to bylo postavit se na start proti největším jménům tvého sportu?
Bylo to super! Zároveň ale strašná výzva, protože normálně jezdím s holkama do dvaceti tří let a tady byly ty největší hvězdy. Měla jsem cíl, ale úplně jsem nevěděla, co od sebe čekat, protože prostě nevím, jak jsem na tom s eliťačkama. Byla to výzva, zážitek, zkušenost. Překvapili mě fanoušci - když jsem slyšela, že je vyprodáno 15 tisíc vstupenek, tak to jsem fakt čuměla! No a v porovnání se svěťákem... je to něco jiného, ale nedokážu říct asi v čem. Je to prostě olympiáda.
Jaký byl samotný průběh závodu? Šla jsi do toho s nějakou jasnou taktikou, nebo jsi čekala na to, jak se závod vyvine?
Tak pro mě je důležité dobře odstartovat, protože starty mi nejdou. Já jsem spíš taková pomalejší. Neříkám, že se to úplně povedlo. Nebylo to úplně nejhorší, ale nejlepší taky ne. Ten start byl o to horší, že se jede do zatáčky a ještě k tomu je tam taková boule na sypkým povrchu, což nebylo úplně ideální. Takže taktika být co nejdřív vepředu a na nic nečekat. To se nepovedlo, protože jsem čekala, že to bude rychlý, ale bylo to ještě rychlejší, než jsem si myslela. A nebyl to asi jenom můj subjektivní pocit, protože i když jsem volala potom s lidmi z okolí, co se dívali, tak říkali, že to bylo neskutečný fofr. Nikdo na nic nečekal a všichni to chtěli urvat od startu. Tomu pocitu přidal i fakt, že trať byla sama o sobě neskutečně rychlá. Já jsem měla osobně pocit, že jedu short track. Po půl hodině mi z toho tempa trochu seklo. Jela jsem vlastně dvě až tři kola s brazilkou a vždycky jsem měla svoje silnější místa, kde jsem jim ujela já a potom slabší, kde zase holky ujely mně. Takže takhle nějak probíhaly moje první tři kola. Pak už jsem teda držela to svoje 31. místo. Pak mě stáhli ze závodu, takže nebyla možnost bojovat o nic lepšího.
Jak to vypadalo na technických sekcích? V některém z rozhovorů jsi se nechala slyšet, že byl povrch hodně uklouzaný, ale že by se to mohlo deštěm zlepšit. Bylo to tedy tak špatné, jako když sis trať projížděla?
Tak teda první pocity z trati byly takový, že to neskutečně klouže. Věděla jsem, že si na to budu muset zvyknout a trošku se na to aklimatizovat. Jak tam nikdo předtím netrénoval, tak tam byly ty malinký, sypký kamínky, kvůli kterým jsem v prvním kole málem třikrát šla k zemi. Další kola už potom byla lepší, jak si na to člověk zvykl. Nějak si dostane pod kůži, co vlastně má dělat, kde si má dát bacha apod. To bylo první den. Další den už to bylo lepší, protože se ty kamínky vyjezdily do stran a udělala se tam taková jakási kolej, kudy se dalo jet. No a potom sprchlo. Já jsem si teda přála, aby sprchlo, protože jsem věděla, že to bude lepší. Jenomže ono nakonec vlastně pršelo celý den a noc, takže jsem se trošku bála, aby to nebylo až moc. Nebylo by příjemné, kdyby klouzaly ty kameny, šikmé kládičky atd. Překvapivě to ale bylo dobrý! No a včera na závod to bylo v úplně ideálním stavu - že to drželo, ale nebylo bláto. Takže top podmínky. Jinak to rozhodně je jedna z těch technicky jednodušších tratí, pokud to porovnáme se SP. To mi vyhovovalo, protože technika není úplně moje nejsilnější stránka a mám radši tyhle rozumnější tratě.
Jak bys ohodnotila náročnost a kvalitu trati oproti svěťákům?
Asi je to trať od tratě. Bylo fajn, že tady už se minulý rok jel testovací závod, takže to nebyla velká neznámá, jako se stalo letos na svěťáku v Crans-Montaně. Tam závodnící dělali test ridery a nebylo to úplně ideální. Řekla bych, že třeba tohle byla podobná trať, jako se jela na svěťáku v Brazílii. Obecně na svěťáku jsou ty tratě jiný, protože je to hlavně v horách, v lesích a jsou tam převážně přírodní sekce. Tady uprostřed Paříže nejde udělat přírodní sekce a přírodní povrch, takže v rámci možností si myslím, že to pořadatelé zvládli dobře.
V rozhovorech o sobě říkáš, že se nenecháš jen tak rozhodit tím, že je to zrovna olympiáda. Cítila jsi tlak?
Chtěla jsem určitě zajet líp. Nějak jsem si neuvědomovala, že když přijedu já v nejlepší formě v jaký můžu přijet, tak že přijedou stejně připravení i ostatní. Takže to úplně nestačilo na tu patnáctku, kterou jsem si původně vysnila. Ale to by muselo klapnout úplně všechno dohromady a sejít se to, aby to byla patnáctka. Nečekala jsem ani takhle nabouchanou startovku. Když jsem viděla ty jména, tak tam nebylo v podstatě jméno, o kterým bych někdy neslyšela. Takže výsledek za očekáváním. Je to ale olympiáda, prostě jsou tady ty nejlepší z nejlepších.
Nelituješ toho, že ses předem připravila o možnost vozit další rok dres v národních barvách vynecháním mistráku kvůli přípravě na OH?
Mrzet mě to asi nemusí, alespoň jsem tady do Paříže odjela s pocitem, že jsem do přípravy dala všechno, a že jsem udělala všechno, co bylo v mých silách. Harrachov je taky zvláštní trať. Jsou tam občas dost zapeklitý pasáže. Kdybych spadla a třeba si jenom blbě narazila koleno, tak by mě pak mrzelo, že bych nebyla stoprocentní na Paříž. Plus příští rok jdu do elity, končím v U23. Nedostala se ke mně informace, že nebudou rozdělený kategorie a pojede se o jeden titul, takže původně jsem žila s tím, že i kdybych vyhrála, tak nebudu moct ten dres příští rok vozit stejně. Tím pádem pro mě by to vlastně nebyla žádná ztráta a to, že se pojede o jeden titul jsem se dozvěděla asi až ve čtvrtek/pátek před závodem. Když jsem si to přečetla na webu... Nemrzí mě to, prostě je to tak. Je to "jenom" mistrovský titul a těch už pár mám. A ještě jich můžu mít spoustu. Olympiáda může být jenom jednou za život.
Jak se stavíš k - někdy až dost ošklivým - komentářům ohledně tvé nominace a následně tvého umístění v závodě? Věřím, že ti celá tato kauza celkový dojem z takové události částečně pokazila. Myslela jsi na to i během závodu?
Během závodu jsem na to nemyslela určitě, ale zasáhlo mě to docela dost. Ač jsem si o sobě nemyslela, že by mě to mohlo takhle zasáhnout, tak nakonec docela jo. Na první pohled působím jako flegmatik, ale některou tu kritiku jsem si možná až moc vzala k srdci. Docela mě to i bolelo, protože jsem samozřejmě ze zvědavosti pročítala všechny komentáře a diskuze. Pak už mi z toho bylo až tak moc zle, že jsem si řekla, že konec a zakázala jsem si to číst. Obecně mi z toho nebylo úplně nejlíp a moc mi to nepřidalo. Teď už v pohodě. Už to nečtu a je mi zase fajn.
Jaký je tvůj další závodní plán pro zbytek sezóny?
Zítra odlítáme domů z Paříže, potom si dám nějaký lehčí blok, abych si odpočala od toho všeho - psychicky i fyzicky. Za dva týdny mě čeká ČP v Ostravě plus MČR v short tracku, kde bych chtěl obhájit titul. Vůbec nevím, co čekat od trati, protože se tam nikdy nic nejelo a je to někde ve městě. Doufám, že mi trať sedne. Následně je tam asi za tři týdny MS v Andořře, na které se moc těším, protože minulý rok jsem tam byla poprvé a zajela jsem tam svůj nejlepší výsledek na svěťáku. Chvíli jsem i bojovala o medaili a vypadalo to dost nadějně. Trať mi tam sedí, libí se mi to tam a budu se snažit ještě odjet tréninky, abych tam přijela připravená. Potom už jsou poslední dva svěťáky v Americe, přelom září/řijen. No a to je asi vlastně pro letošek všechno, už se to blíží ke konci.
Díky moc za rozhovor a přejeme hodně štěstí v dalších závodech.
Zdroj úvodní fotky: Instagram Adély Holubové @adel.holubova / Michal Červený
.png)
.jpg)